Byl to porod


15. 8. byla Juno právě 60 den od nakrytí. Hrozilo tedy, že porod může přijít každým dnem. Po pravidelném venčení jsme si dali pivo na zahrádkách a domlouvali jsme se, kdo s ní může zůstat doma, kdyby to na ní přišlo. Honza si vzal dovolenou do konce týdne s vědomím, že to klidně může padnout na něj. V horké noci, kdy je velmi těžké usnout, se mi honily hlavou myšlenky - co když už to přijde dnes? Juno se propadl hrudník, začala být neklidná, nemohla si lehnout ani se usadit a rychle dýchala. Mimochodem nic nenormálního, když máme v bytě standartě kolem 30 stupňů. Kolem půl třetí ráno, kdy jsem se nervózně převaloval, jsem usoudil, že se půjdeme zchladit ven. Přesně v ten okamžik už začal porod.

Vzbudil jsem Honzu a v následujících minutách přišel na svět maličký Corazon (pozn. španělsky srdce). Jako druhá vylezla Cvikla (pozn. slovensky řepa), u které Juno výrazně vyjekla. Oproti Zonovi téměř dvojnásobné monstrum nám vykulilo oči a já si říkal, jestli jsme Juno uhlídali, protože to taky mohl klidně být sousedův bulík.



Kolem sedmé hodiny raní, kdy přišel svět Citrón, jsme porod v podstatě ukončili. Na sonu nám řekli, že jich tam je maximálně 6, což nám přišlo, že je to tak akorát. Juno jsme vyvenčili, porodnici uklidili a začali psát kamarádům a rodině, jak to Juno krásně zvládla. Voláme veterinářce, jestli by se mohla přijít podívat, protože s Juno nevyšly všechny placenty. "A opravdu je konec porodu?" Táže se zkušeně veterinářka. Proč by neměl být, říkáme si unaveně.

O pár minut později, sleduji, že Juno začíná mít zase kontrakce. Mohlo to být cokoliv - placenta, dozvuky porodu, ale nakonec to byl Cokoliv. "Hrnečku dost!" vykřiknu přitlumeně. Honza zase všechny obepisuje, že už jich je sedm a moje švagrová se mě tázala, jestli jsme viděli 101 dalmatýnů.



O další hodinu později Juno porodila další. "No a kolik se jich do ní teda vejde? To už máte vlastní Cluster." Píše kamarád. A tak se narodil Cluster.

Kolem druhé hodiny odpolední veterinář nenašel v Juno už žádná další překvapení a my si oddychli.

Porod vlastně ukončil až Honza větou: "Pavlí, to tvoje - Honzí, vstávej, Juno rodí - mě bude budit ze sna ještě dlouho..."

Takže tak.