Už nekoukáme na bednu

Ale do bedny.

V mikrosvětě smrsknutém na 1x2 metrů začíná být živo.


Prckové zjišťují že končetiny, které doposud používali výhradně k mučení mámy, slouží také jako dopravní prostředek. Ještě teda neuběhnou maraton, ale i těch pár kroků způsobí v bedně poprask. Klubko mátožných stvoření které se proplétají jeden přes druhého působí až pitoreskně.

Kilo mouky

Přesně tuhle hranici překonal Cluster 29. 8. Oproti ostatním vypadá jako kdyby nějaké své sourozence prostě sežral nebo mámu. Asi mu začneme říkat Otesánek.



Světlo na konci tunelu

Spatřil Cariann dne 29. 8, takže už se před ním neschováme. Oči má otevřené tak cca z 30 %. I tak je jasně poznat barva, která je ledovcově modrá. Moje nadšení z této hříčky přírody zpražil hned Honza tím,  že to není roztomilá anomálie ale nedovyvinutá duhovka.  Takové je budou mít všichni. Ze začátku.



Žere jako pominutá

A to je dobře. Juno má volný přístup ke krmivu a momentálně je na trojnásobku své normální dávky. Krom cecků, kterými už leští podlahu, na ní tento přežírací mód není znát. Když vidím, co z ní ty prckové vysajou, klidně bych to do ní házel lopatou. I naše miska na vodu už nestačí pokrýt vysoké nároky, které teďka na tvorbu mléka (dle váhy Clustera, spíše smetany) má. Ale nádoba velikosti menšího lavoru to s klidem pokryla.